Odhaduje se, že evropským příborem jí asi 900 milionů lidí a asijské jídelní hůlky používá asi 1,2 miliardy lidí. ………ale začněme od začátku………………
Podle všech dostupných pramenů byla prvním jídelním nástrojem lžička. Na rozdíl od vidličky a nože se používala už ve starověku. Ve středověku se vyráběla převážně ze dřeva, ale příslušníci bohatších rodů si nechávali vyrábět lžíce pro zvlášť vznešené stolovníky např. ze stříbra.
Nůž se začal používat jako druhý v pořadí, ale spolu s vidličkou se dostal na jídelní stůl mnohem později. Nožem se při středověkých hostinách krájel chléb a maso. Nůž, který ležel na stole, byl k dispozici pro více hostů. Někteří si nosili svůj vlastní. Když byl nůž umaštěný, měl se otřít – nejlépe tak, že se zakrojil svrchu do bochníku. Dokud nebyly ještě známy vidličky, mohla se sousta chleba nebo masa napichovat na nůž, namáčet do omáčky a vkládat do úst. Jídelní nůž se zakulacenou špičkou se stal běžným až od 18. století.
Vidlička byla dlouho odstrkovaná a zneuznávaná jako ďáblův nástroj. Její zařazení mezi kuchařské a jídelní náčiní bylo doslova dramatické. První osobní zlatou vidličku měla údajně již v 11. století byzantská princezna provdaná za benátského dóžete. Její počínání u stolu s vidličkou v ruce však bylo tehdy ještě považováno za něco nemorálního, až kacířského. Pozdější těžké onemocnění princezny se proto považovalo za trest boží.
V 16. století již vidličku běžněji používali Italové, především pro konzumaci jídel z ovoce a podobných doplňků jídelníčku. Kolem roku 1630 ji však už používali ve vznešených francouzských kruzích všichni. Kolem roku 1700 ji měli i lepší měšťané v Německu. V Čechách se jedlo zlatými vidličkami zdobenými tyrkysem již v roce 1543 na zámku ve Vlašimi.
Vzhled vidličky se v průběhu času měnil. Původně měla podobu dvou rovných bodců ze slonoviny, rohu nebo dřeva. Až na začátku 18.století se tyto dva zuby přetvarovaly na tři kratší a zároveň zahnuté. V té tobě se už vidličky vyráběly z jednoho kusu materiálu – dost často ze stříbra.
Příbor, jak ho známe dnes – tj. lžíce, vidlička a nůž se začal v této podobě zřejmě používat v průběhu 17. století. Používání příboru je dnes pro nás zcela přirozené. Jeho přítomnost si leckdy ani neuvědomujeme. Tyto zdánlivě nicotné kousky nádobí nás provází od první kašičky po celý život hostitelé nachystat misku s citrónovou šťávou na umytí prstů. Ta musí zmizet spolu se zbytky. Rukama se jí také sendvič. A to i v případě, že si jej objednáte v restauraci a přinesou vám k němu příbor. V Asii jsou nejpoužívanějším jídelním nástrojem jídelní hůlky které se vyrábí ze dřeva a jsou zdobeny různými ornamenty a znaky. Hůlky se zakládají buďto na speciální podstavec nebo do nádoby k tomu určené. Dnes se kvůli západním fast food trendům vyrábí i balené hůlky z plastu.
V používání příborů se komplexně zrcadlí dosavadní vývoj lidské civilizace. A stejně jako se zvyšují nároky na světovou gastronomii, tak se i zvětšuje důraz milovníků kulinářství na celkovou dokonalost stravování, výběr esteticky ladícího příboru nevyjímaje.